„Celá Amerika proběhla jako jeden sen, o to horší pak byl návrat do reality. Počasí nabralo takovou gottwaldovskou náladu a my jsme se z toho všeho museli vzpamatovávat jako asi každý, kdo byl poprvé v Americe." Nejdřív se vzpamatoval Ivo Heger a výsledkem toho převzal v kapele iniciativu. Jestliže do té doby měli hlavní slovo Šimeček s Václavkem, pak do roku 1992 vstupovala Toyen vnitřně změněná. Projevilo se, že Heger byl prakticky výhradním skladatelem, takže měl největší vliv na produkci skupiny.
Protože železo se má kout, dokud je žhavé, připravili Toyen na rok 1992 své debutové album Last Free Swans! Měli za sebou vydařené miniturné po Spojených státech, a tak se ocitli v pozici, kdy si mohli diktovat podmínky. Upsali se české firmě Bonton, která kapele vyšla maximálně vstříc. Nahrávalo se ve vyhlášeném pražském studiu SONO a na desce se objevila řada spolupracovníků a hostů. Tím nejdůležitějším se stal americký producent Colin Stuart, se kterým Ivo Heger spolupracoval už o pár měsíců dřív na první desce skupiny Ecstasy Of St. Theresa.
Ačkoliv Colin Stuart byl starší než kdokoli z Toyen, hudebním smýšlením souzněl s nastupující generací indie-kapel. Vnesl do písniček nový vítr, který vyhovoval Hegerovi, ale zbytku sestavy se mohlo zdát, že jim osud kapely utíká pod rukama. Z minulosti byli zvyklí na společnou práci, a teď se ocitli na vedlejší koleji. Platili daň za to, že chtěli se svou hudbou prorazit do zahraničí. Dokonce si přizvali anglického textaře Matta Blacka, takže jenom čtyři z devíti textů nesou pečeť Toyen. Jako úlitba gramofirmě se na desce přece jen objevuje jeden český text - písnička Skočím jen jednou. Bonton na ní lpěl z prostého důvodu - obával se, kolik českých posluchačů by si koupilo čistě anglickou desku.
S odstupem osmi let hodnotí Jiří Šimeček desku Last Free Swans! velmi dobře: „Z mého pohledu je to naše nejlepší deska. Vznikla v době, kdy vrcholila kytarová scéna u nás i ve světě, a je na ní díky Colinovi znát posun k Anglii." Nejde už o čistý revival šedesátých let, ale o destilát aktuálních britských trendů, mezi kterými byla příchylnost k Beatles pouze jednou z mnoha cest. Kytara už nezní ve všech písničkách stejně, protože Ivo Heger se vybavil řadou efektů, které mu dovolily hrát si se zvukem a náladou všech skladeb. A jestliže si posluchač rok předtím liboval, jak průzračná aranžmá nechávají vyniknout každému nástroji zvlášť, pak na nové desce se všechno slilo v jeden celek. Bylo znát, že Colin Stuart vnímá hudbu jiným způsobem, než jak se Toyen prezentovali na EP Following The Disappeared Railroads. Příkladem tohoto rozdílu může být první album skupiny Here, které vzniklo pod Stuartovým dohledem o necelý rok později.

<<    OBSAH     >>